Geometrický plán

Geometrický plán - Geodézie je jednou z nejstarších věd. Teze o kulovém tvaru Země je připisována řeckému filozofovi Pythagorovi (6. století př. n. l.). Ve 3. století př. n. l. Eratosthenes z Kyrény s velkou přesností určil délku zemského poloměru měřením délky úlomku poledníkového oblouku a hodnoty odpovídajícího středového úhlu (metoda měření stupňů). V letech 1615–17 holandský matematik a zeměměřič Snell van Royen vyvinul novou metodu geodetických měření, zvanou triangulace. V roce 1687 vyhlásil I. Newton teorii elipsoidního tvaru Země a jejího zploštění na pólech, což bylo potvrzeno měřením poledníkových oblouků v Peru (1735–44, P. Bouguer) a Laponsku (1736–37, AC Clairaut, PLM de Maupertuis), provedené expedicemi Akademie věd v Paříži. V roce 1743 AC Clairaut prokázal možnost určování tvaru Země na základě měření gravitačního zrychlení a vytvořil základy dynamické geodézie. V letech 1792–98 se měření pařížského poledníkového oblouku z Dunkerque do Barcelony (JBJ Delambre, PFA Mechain) stalo základem pro stanovení měrné jednotky známé jako metro. V roce 1873 německý matematik J. Listing představil pojem geoid. V devatenáctém a dvacátém století Zemský elipsoid byl určen mj FW Bessel, FW Clarke, FR Helmert, JF Hayford, F. Krasowski. V 60. letech 20. století začal rozvoj moderní geodézie, která kromě pozemních měření využívá satelitní měření celé zeměkoule.